Tak
si drandíme pěkně zpátky domu. V autíčku je teploučko, hromy
blesky se přehnaly ... jejej, vy si myslíte z těch blesků, když
nás fotili, jak hlídáme. Ale to kdepák, to mi Endy vysvětlil, a
já nemám důvod mu nevěřit, že to je od těch foťáků. Také
co foťáci odtáhli, blýskat se přestalo ... no a za nedlouho
naši: „Eeendyyy!!!” a „Beeedřiiichuuu!”
Ale
to jsem vlastně už říkal v minulé kapitole, aha.
Jak
jsem Naše zaslechl, nemohl jsem se udržet a začal radostí běhat
kruhy kolem auta, tak jsem se na mýho Páníčka těšil. Ani Endy,
ve stoickém klidu utrousivší „Jen se neraduj, teď teprve přijde
ta pravá bouřka!” – mi moji radost nemohl vzít.
A
přišla - ta bouřka, přišla, páni zlatí, no.... ale teď už je dobře, už je po, roztávám pěkně na Páníčkově klíně, to jsem vám přeci už
říkal, že ještě neumím vybírat zatáčky. Páníček je celej
mokrej, ale pořád mě hladí: „Tys mi dal, tys mi dal!” –
podrbe za ušima - ach, tam je to nejlepší, a dodá: „...tyyy
potvoro chlupatá!”
Endy
vedle nás na zadním si pucuje nalepený koule sněhu. To Metreska
jeho, ta v klidu, na rozdíl od nás všech, i od jeho Páníčka,
kterej jen občas prohodí: „Říkal jsem ti, Karle, budou u auta!
A vidíš...” – a aniž dořekne, vezme další prudkou zatáčku,... tak to Metreska ne, ta fak v klidu není a pořád: „Zatop!”, nebo: „Netop tolik!”,
nebo: „Otevřu si okýnko!” – které tedy miochodem „Haf
haf!!!” - je zamrzlé. Ale podle toho všeho jsem poznal, že
metreskám je buď teplo, nebo zima, nic mezi tím. A taky k Endyho
Páníčku: „Ty s tou věčnou volností, kdo na to má mít nervy,
...prostě ho pouštět nebudeš!”, a hned zase k Endymu: „A máš
smůlu, od teďka jen na špagátě, já ti dám!”
Páníček se ale zastává: „Když je zvyklej na volnost, dostali jsme ho takovýho...tak teď ho budeme na starý kolena terorizovat, jo...”- a s mrknutím na mého Páníčka: „...ono jí to vydrží tak do zejtřejší vycházky, cha, cha, jak začne táhnout, tak bude ráda, že ho pustí!” „Cha cha!” – to se přidává už i můj Páníček. „No, aby sis nepřidal!” – na to metreska, ale je nám všem dobře.
Už
se blížíme domů. Už jsem celej roztátej, zavíraj se mi oči,
Páníček ještě, cítím, jak za ouškama drbe, a ...a ...
Chrrr....
chrrrr ….tak příště, chrrr...
Žádné komentáře:
Okomentovat