Představte
si, oni mě ...ti Páníčci, vůbec nehledali, ani neměli starost.
„Když už seš dospělej, tak se vyznáš, tak...“ říkal
ten Endyho, ale nedořekl to a já byl zvědavej, „co tak...“
Nikdy jsem se to ale nedozvěděl.
Tu starost jsem měl já. Když jsem tak seděl pod Schnupsteinem...to je taková vyhlídková skála nad Jabloncem, ale nahoru jsem nelezl, tam je takovej průhlednej kovovej žebřík, a to já nemám rád... a zábradlí mi je vysoký... když jsem tam tak seděl a přemejšlel, proč jsem utekl, ucho totiž už nebolelo, dostal jsem strach „Co Páníček?“ Myslel jsem toho mého, na Endyho Páníčka jsem si vůbec nevzpomněl. A tak se seberu a jdu domu. Courám se, čmuchám, nohu zvedám. U Petřína mě odehnali, abych jim nepočůral podezdívku, ale já chtěl pozdravit jenom jejich dva Papoušky. A „najust“ jsem jim tu podezdívku stejně počural, zezadu. Ani pohledem na město a na naše hory Jizerské jsem se nepokochal, mám to už jen přes dvě ulice dolu, beru to zkratkou přes zahrady...přece se vyznám, vím o každé díře v plotě či nedoléhající brance ... a jsem doma. Ani nevím, kolik času uběhlo, barák je dole otevřenej a nahoře jsem si štěknul.
„Ty
potvoro jedna nedostříhaná!!!“ na
mě naoko hubuje Páníček, ale při tom se se mnou mazlí. „Tak
hele, Bedřichu...“ - taky
hraje rozlobenýho Endyho Páníček „...člověk si na
tebe bere čas, a ty frnkneš! A co myslíš?...no!...co sme tady
měli dělat? Tak jsme si museli dojít pro druhou petku savignonu,
tak, a teď to máš, teď jsme ti měli stříhat pytlík, ale to už
nemůžu, abych ti ho neustříh!...tak!...a teď budeš chodit do
zejtřka nedostřihanej! Tak! Ale
při tom mne hladil a dal mi ńamku, co má furt po kapsách.
„Tak
já ho na to pivo nevezmu...dělal by ostudu!“ na
to můj Páníček. „Dyť už se vyběhal sám dost,
ne...“ na to ten Endyho. A
odešli.
Druhý
den, hned ráno, to šlo ráz na ráz. Šup na stůl deku, fakt se se
mnou ale fůbec nemazali. Sem tam ňamku dali, to jo, ale odpočinek
žádnej. Frizer neboli Endyho Páníček, mi dodělal to ucho a pak
hned dozadu, to moje zařízení obstříhat. Pak ještě pod ocáskem
a „Tak tady ho, Karle, máš! Může rovnou na svatbu,
jakej jsem mu novej fráček střihnul. No jen koukni na tu jeho
taili...nikdo ho nepozná!...za Frajera může chodit! Sebral
fidlátka a byl pryč.
A
měl pravdu...s tím frajerem. Když jsme pak byli na odpolední
vycházce, fakt každej mne Páníčkovi chválil. A „Co
že ho to stálo?“ chtěl
každej vědět. „Čtyři litry savignonu a trochu
kysličníku...“ No,
nerozuměli tomu, ale chválit nepřestali. „Takovýho
Frajera teď máš!“ a taky
„Teď může za Frajera, na tancovačky za holkama!“
a tak a podobně. Já ale raději, až budou hárat, za fenkama. A
pak jeden...ale to se už páníček namích: „Hele
Karle, dej se do pucu, koukni se na sebe, dyť dělaš tomu psovi
vostudu! Takovej Frajer!
Žádné komentáře:
Okomentovat