neděle 19. března 2017

Kapitola sedmnáctá – Výlet

Jedem na výlet, Endy mě vyvezl. Domluvil se s Páníčkem a teď jedeme na hory. Můj Páníček sedí za Metreskou, já s Endym vedle mého na zadním. Je úžasné, jak Endy dovede vybírat zatáčky, mě to zatím moc nejde, pořád padám, tu doleva, tu doprava, přesně naopak, než vede ta zatáčka. Nedovedu zatím situaci, oproti Endymu, číst. On je opravdu „kofr”, „Haf haf!” ... to vám teda musím říct, ten toho umí. Nakonec mě Páníček bere na klín, abych se pořád netloukl ze strany na stranu, „Abych se mu neutlouk na máslo!” – jak říkal.

Ale frčí to, fakt. Jedu poprvé. Senzace!!! ... a bezva nálada, ani Metreska už není mrzutá. A guláš z kližky?
Ten teda byl ... no! ... lepčí jsem ještě nejedl!” – jeden, a druhý hned na to: „To máme teda kliku, že to maso na řízky sežrali ti psi, že jooo?!!! ... to bys nám udělala obyčejný řízky, ale ten gulášek, fakt ... mistrovské dílo!” – tak a podobně jí to chlapi, teda chci řict naši Páníčci, chválili. A to víte, když se ženský pochválí vaření, to pak je „Všechno dobrý!” – jak se říká, že!
x x x

„Aspoň to, ti mizerové, vyběhaj” – přidává se Metreska.
„Však mi jsme na tom stejně!” – na to Endyho Páníček.
„Jeď prosím tě pomalejc!...” – na to ten můj, „...nerad bych o ten gulášek přišel!”

Tak a v podobném rozmaru utekla cesta až do hor. Konečně jsme tady. Auto stojí, už můžeme ven. Hup hup ... a než se Páníčci vyhrabou, my už zvedáme nožičku, já vlevo, Endy na pravé kolo ... přece ... abychom si ho po návratu poznali, ... teda, né to kolo, ... to auto, přeci!

Nějaká diskuse a tak. Nad něčím se debatuje, nechápu to.
Volí se trasa...”- vysvětluje mi Endy: „uvidíme, kterou vyberou, pak ti něco ukážu, to budeš mrkat!”
To věřím, co jsem s Endym, tak mrkám pořád. „Ale vůbec nevím, co je to ta trasa?” – na Endyho.
„No, kam pudem, haf haf!” – vysvětlí.
A kam teda pudem?”
Na tom se přece právě dohadujou.” – sděluje Endy: „Já bych vystřelil kamkoliv, takový zdržovačky!” ... a potutelně se usmívajíc dodává: „ ... a pak vezmeme roha!!!”

Haf haf!...ale to až příště...”


Žádné komentáře:

Okomentovat