Jedem
na výlet, Endy mě vyvezl. Domluvil se s Páníčkem a teď jedeme
na hory. Můj Páníček sedí za Metreskou, já s Endym vedle mého
na zadním. Je úžasné, jak Endy dovede vybírat zatáčky, mě to
zatím moc nejde, pořád padám, tu doleva, tu doprava, přesně
naopak, než vede ta zatáčka. Nedovedu zatím situaci, oproti
Endymu, číst. On je opravdu „kofr”, „Haf haf!” ... to vám
teda musím říct, ten toho umí. Nakonec mě Páníček bere na
klín, abych se pořád netloukl ze strany na stranu, „Abych se mu
neutlouk na máslo!” – jak říkal.
Ale
frčí to, fakt. Jedu poprvé. Senzace!!! ... a bezva nálada, ani
Metreska už není mrzutá. A guláš z kližky?
„Ten
teda byl ... no! ... lepčí jsem ještě nejedl!” – jeden, a
druhý hned na to: „To máme teda kliku, že to maso na řízky
sežrali ti psi, že jooo?!!! ... to bys nám udělala obyčejný
řízky, ale ten gulášek, fakt ... mistrovské dílo!” – tak a
podobně jí to chlapi, teda chci řict naši Páníčci, chválili.
A to víte, když se ženský pochválí vaření, to pak je
„Všechno dobrý!” – jak se říká, že!
x
x x
„Aspoň to, ti mizerové, vyběhaj” – přidává se Metreska.
„Však mi jsme na tom stejně!” – na to Endyho Páníček.
„Jeď prosím tě pomalejc!...” – na to ten můj, „...nerad bych o ten gulášek přišel!”
Tak a v podobném rozmaru utekla cesta až do hor. Konečně jsme tady. Auto stojí, už můžeme ven. Hup hup ... a než se Páníčci vyhrabou, my už zvedáme nožičku, já vlevo, Endy na pravé kolo ... přece ... abychom si ho po návratu poznali, ... teda, né to kolo, ... to auto, přeci!
Nějaká
diskuse a tak. Nad něčím se debatuje, nechápu to.
„Volí
se trasa...”- vysvětluje mi Endy: „uvidíme, kterou vyberou, pak
ti něco ukážu, to budeš mrkat!”
To věřím, co jsem s Endym, tak mrkám pořád. „Ale vůbec nevím, co je to ta trasa?” – na Endyho.
„No, kam pudem, haf haf!” – vysvětlí.
To věřím, co jsem s Endym, tak mrkám pořád. „Ale vůbec nevím, co je to ta trasa?” – na Endyho.
„No, kam pudem, haf haf!” – vysvětlí.
„A
kam teda pudem?”
„Na
tom se přece právě dohadujou.” – sděluje Endy: „Já bych
vystřelil kamkoliv, takový zdržovačky!” ... a potutelně se
usmívajíc dodává: „ ... a pak vezmeme roha!!!”
„Haf
haf!...ale to až příště...”
Žádné komentáře:
Okomentovat