Pěkně
schovaný v nejzasším Endyho úkrytu pozorujeme situaci. Vůbec se
mi už běhat nechce, „Však komu by se chtělo... s plným
bříškem toho masa z balkonu, že jo?!”
Endy
je opravdu pašák, už mě naučil tolika novým věcem ... jsou z
nás už opravdoví kamarádi – „Jeden za druhého a ten za ...
už si to celý nepamatuju!”
x
x x
No
to je malér, to je malér! A zase ten ječák. Pravda, trošku jsme
s tím počítali, ale tohle, to jsem opravdu nečekal. Tulíme se k
sobě přitisknuti až na zeď pod tím nejširším kavalcem, co má
Endy doma. Přesto slyšíme velmi dobře:
„Panenko
skákavá, chlapi, pote sem ... koukejte! ... vidíte!”
„No
co, je docela pěknej den, vemem psy a půjdem na procházku.” –
když můj Páníček byl dorazil na balkon.
„Jo,
já jim dám, na procházku! Vemu na ně smeták, kde jsou?...”–
ten Ječák, a pokračuje „...sežrali všechno!”
„Co
se děje, mámo?...” – a přichází Domácí – „... co tak
ječíš?”
„Tady,
koukej se!” – už plačtivě Metreska, vlastník toho ječáku
ukazuje na balkon.
„No
... je hezky, jak říkal Karel. A ty papíry bys mohla uklidit, jak
se to sem vlastně to svinstvo dostalo?”
Metreska
– tedy páníčka Endyho, on jí tak říká, hned po smetáku, a
že nás vyloví z pod toho kavalce. Tisknem se dozadu, že jsme
skoro placatí, jen bříška máme kulatá.
„Tak
co je,...” – ten domácí páníček, „...mámo, co se teda
děje?” – vůbec nerozumí nastálé situaci, a ještě dodá: „A
kde jsou psi?”
No
to vůbec neměl, Metreska zase, jak když jí vosy píchnou, nasadí:
„Kde jsou, neřádi, já jim ukážu!”
„Tak
mámo neblbni!” – chlácholí Domácí. Přidává se i Můj: „Co
se stalo ... a ty papíry z balkonu jsem ti už uklidil!”
A
zase skoro pláč: „Papíry, papíry! To bylo na řízky, na
rozmrznutí jsem to maso dala na balkon!” - a se smetákem v ruce
nás hledá po bytě. Ani nedutáme, situace se mění stejnou
rychlostí jak počasí nad Šumavou. Zase ten ječák: „Tak to ,
Karle, máš!” – to na mého Páníčka. „Sice jsem tě pozvala
na oběd, ale houby, je po obědě, tak!” – a znovu: „A kde
jsou ti dva?!!!”
„No
to je pěkný nadělení!...” – na to ten Můj „...vždyť
Béďa má dietu!” – až se mu z toho zjištění zamotá hlava.
„Já ho kurýruju, jenom rejži, … a teď tohle! Co mám s ním,
proboha ... ty seš doktorka ... teď dělat?”
To
Metresku zase nanovo rozčílí: „Nařezat mu, ... za to! ... víš?
... nařezat!” – a žene se do dalšího pokoje. „Ale až já
je najdu!”
Je
nám moc ouvej, ani Endymu není moc do řečí ... tedy do štěkání.
Jeho osobnost se kamsi vytratila, jen koulí očima a tiskne se, jako
já, pořád k té zdi.
x
x x
Najednou
... jako by se vše uklidňovalo, to napětí ve vzduchu jakoby mizí,
cítíme to oba dva. Domácí Páníček bere Metresce smeták z
ruky, k Mému: „No, ono se, Karle, nic nestane, uvidíš, psi maj
jinej žaludek než ty.” A k Metresce, paží kolem ramen,... to už
my dva čumáčky pomalounku polehounku ven:
„No
co, mámo, už jsem to jejich vyndal z lednice. Uvař z toho guláš
... oni nám řízky, my jim sežereme tu kližku!!!”
Tak
příště uvidíme, co a jak...haf!
Žádné komentáře:
Okomentovat