Krátce
na to, co jsem se začal jmenovat, jsem dostal i nového Páníčka.
Dostal jsem ho k nějakému kulatému výročí, teď nevím přesně,
snad když mi bylo deset neděl, nebo tak nějak. To jsem byl ještě
malej. A ani to není
tak důležitý, jako to, že ho mám, a že ho mám rád.
Že se
bude něco dít, to jsem už tušil několik dní. No co si má
takové Štěně myslet, když slyší: „No jo, už pudeš do Světa, už seš dost velkej...”, nebo: „...bude se nám stýskat, ale musíš do služby jinam.” Také mi přímo říkali: „Neboj, páníček bude hodnej, já ho znám, uvidíš...no a občas přijdete na návštěvu, ...se na nás podívat!”
No a
tak... to jsem vždycky udělal loužičku a zalezl se schovat.
"Nový
Páníček...haf haf, už je tady!" Konečně přišel. Byl takový, no, hodný,
to ano, a jako by se až bál na mne sáhnou, pohladit mi kožich,
...nevím, popletený takový z toho všeho… vlastně i já byl
takový zmatený, ale… udělal jsem loužičku a se mi ulevilo
hned. Ale on, můj nový Páníček, na tom byl daleko hůř, vůbec
nevěděl co se mnou, loužičku neudělal a tak se mu neulevilo,
jako mně. Dal si frťana, ale nepomohlo to, dostal dalšího a pak
ještě a víc už počítat neumím, a pořád nic, naopak, spíš se mu přitížilo a začal
se z toho všeho tak divně motat ... no, já opravdu nevěděl, co s
ním. “Bedříšku... ty můj malej Bedříšku, ty Bedříšku
chlupatej!” - to pořád mumlal, tak jsem ho raději táhl pořád
dopředu.
Byla to
docela zábava, akorát se mi občas stýskalo po mé původní
směčce, “Škoda, že tu se mnou nemůžou být bráchové, aby si
také užili!...” - jsem si říkal “, ...a taky mi pomohli Ho
táhnout!” A pak jsme zakopli o obrubník, teda né Já, Páníček, a
dlouho jsme tam jen tak seděli. To mě ale přestalo bavit, tak jsem Ho dotáhl až do toho našeho nového bytu. Udělal jsem pro jistotu
loužičku, jednu ještě na schodech a v kuchyni taky, a pak jsme si
vlezli do postele.
Páníček
byl pořád takový nějaký divný ... pořád jen samá starost, co
si se mnou počne? ... a jak na mně, abych zdárně rostl? ... a co
všechno koupit - misku, pelíšek, kostičky na hraní? ... a taky
něco k snědku, a já nevím co ještě. To
já si žádnou starost nedělal, jen, že był trochu studenej, tak
jsem ho olízal a trochu zahříval. Věděl jsem, že, ho mám na
hraní ... to mi rodiče vysvětlili ... a na to, aby o mně
pečoval, loužičky vytíral a kožich vyčesával, ale určitě ne
na starost.
"Haf... pokračování
za týden … Váš Béďa!"
(mw)
Žádné komentáře:
Okomentovat