Mám
samozřejmě pelíšky rozličné, ale tenhle, ten na gauči, ten je
můj nejoblíbenější. Na noc Páníčka k sobě většinou beru,
protože – až na tu nemotornost a hloupost - je moc hodný a snaží
se být i ohleduplný. A krom toho je i
krásně teplý… teda ten pelíšek taky.
Také s
tím jídlem, to je taková potíž. Pořád si něco vymýšlí, co
mohu, co musím, co nesmím. To se zase projevuje ta jeho
nepraktičnost, pořád něco vymýšlí, připravuje mi
kdoví co, ale já stejně mám nejraději to, co baští on. Když
se s ním dělím o pelíšek, tak on by se se mnou přece mohl dělit
o svou baštu. Tak jsem mu to jednou ukázal, že kvůli mně nemusí
špekulovat nad nějakými specialitami, ale že mám rád to, co on,
docela obyčejný jídlo, a že mi to i chutná.
Už nevím,
jestli byl v koupelně nebo na záchodě, ale to je jedno. Ostatně,
v té místnosti si také někdy rád hraju, zvláště s novinami,
které mi tam Páníček na zem narychtuje. Vždycky, když “musím“,
dám si pozor, abych “to” na ty noviny neudělal . Udělám “to”
raději vedle, v předsíni, nebo v kuchyni. A vůbec, nejlepší je
na “to” koberec, tam se to “to” vsákne a je hned sucho.
Dělám to tak proto, abych, když ty noviny třeba v pelíšku čtu,
nebo si s nima i jinak hraju, nebo s nimi dokonce bojuju, … no
abych se o “to” neumazal. Já jsem docela čistotnej pejsek.
Haf... a k tý
baště, musím se k ní vrátit, k tomu jídlu. Zatím, co Páníček
byl “tam”, co když se zatáhne, tak tam hučí ta voda a pak to
tam náramně voní, v pánvičce na sporáku nechal tu svoji
obyčejnou člověčí baštu. Tak jsem si řekl, že ...
„No vydíte,
a musím končit, pro dnešek, nenechá mne dokončit ani větu a už
mne žene, natož abych to mohl dobaštit. Ne... tohle není hra! Jen
abych si to dobře na příště, v tý svý psí chlupatý hlavě,
pamatoval. Tak Haf haf!”
mb
Žádné komentáře:
Okomentovat