Kapitola prvá – Bedřich

Já teď nevím, jak vám to vlastně celý povědět. Mám vyprávět něco ze svého života, přihody, patálie...i ty s Páníčkem, ale i ty ostatní, jak jsem vyrůstal, a tak, jak šel a jde můj život. A každý týden něco. No což o to, příhod k vyprávění, těch mám spousty, nakonec jako každý, jen jestli mi po tom mým, tedy po psím, budete rozumět. Ale, nakonec, proč bych to nezkusil, „HAF” ... teda ŽE? ... vidíte, taky jsem se už něco po člověčím naučil.

Vlastně ani není jasné, jestli to celý dokážu. Ale nějak začít musím, haf! Třeba tak že: „Jmenuju se Bedřich. Těší mě!”

Že mne neznáte? ... nevadí, najdu si vás a očuchám! Jsem čistokrevný, někdo říká „Vořech”, na to já „Ale ale, panáčku! Zdaleka ne ... jsem čistokrevný, a to je pravda, Lučančan!”... a že ty, člověče, neznáš plemena, to je ostuda tvoje ... tak ... mám rodiče a dva bráchy, tři kluci jsme byli. Rodiče se poznali v jednom domě kdesi v Pasekách, ale oba pocházejí domovem z Lučan, tak tedy, vidíš, jsem opravdový čistokrevný Lučančan. Postupně se přestěhovali do toho domu a tam se také seznámili. Stejně jako mí brášci jsem tedy trojče, ale každý z nás vypadá jinak – tmavej, světlej, flekatej, dlouhej, nízkej, chlupatej... to abysme se rozeznali, takže jsme asi „trojvajíčkový”, a tak jako oni, i já jsem se narodil jako Štěně. Mám rád vlaky, to je asi právě tím, že rodiče za svobodna bydleli v těch Lučanech hned za tratí.

A pak jsem se začal jmenovat Bedřich.  

(mw)