Kapitola čtrnáctá – Příchod

„Haf,haf!”

„Vrrr” Vrrr, haf haf!”

– hafáme a do toho pánské hlasy:

„Tak jsme tady...”

„Tak pojď!”

„Neudělaj si něco?” - bojí se můj páníček.
„Co by, jen pojď!” na to hostitel.

„Haf,haf!”

„Vrrr” Vrrr, haf haf!”

„Prosím Tě, chyť si ho, jo... ! Co dyby se porvali?” - najednou zevnitř bytu ženskej hlas.

...a mužskej: „Co by? ... srovnaj se, ne? ... pojď! ... a nezouvej se!”

...a můj páníček: „Jo, jo, hned … jen než najdu …”

„Nekecej, prosím tě! – ten ženskej Ječák – „Jen se pěkně zuj!”

„Neřvěte tady jak na lesy, nebydlíte tu sami! ... to máte honěnou, že ti psi tak řvou!!!
„Né, pane ... hned, hned ...” odpovídá do přízemí páníček.

„Já Vám dám hned ... okamžitě, jooo!!!” – „Prásk!!!” - se rozlehne barákem a dveře souseda z přízemí oněmí..

„Haaaf, haaaf, haaf, haf!” – ozve se basem ze zhora, z patra nad. Je tu třetí... a Velkej.

„Vrrr ... hch ...” – mi to zachroptělo, chci se ukázat.
„Von nic nedělá, chyťte mi ho, jo!” – do toho mladý hlas z toho patra.
„Von utek dovnitř ...” – na to můj páníček.

„Nám to neva!” – ten ženskej Ječák - „my psy rádi.”
„Von je mladej, teda vona, ale hodnej ... teda hodná...” – jsme informováni ze zhora. „Ještě druhou botu...” – a už tu je dusotem, pěkně se rozléhajícím, nositel toho mladého hlasu. „Pane, to je akustika domu!” si pomyslím.

„Eště vy do toho!? ... jooo!... takovej tady bejval klid! ...Klid!!! ... slyšíte! – znova promluví, lépe zařvou, Dveře v přízemí. „Prásk!” – a opět mlčí.

„Ten je taky mladá...” – na to páníček, „tedy mladej.” – a ukazuje na mne.

„Už jsem tu!” – Ten ze zhora.

A Ječák – „proboha, vemte si jí, udělala tady louži! ... to nosí cisternu?!”

„To víte, velkej pes, teda fenka” – si myslím – „to má i nevýhody.”

„Já vám to utřu...”

„Jo, to jsem zvědavá!” – na to Ječák. „Je to v koberci! ... nate, vemte si jí!”

„... ste říkala, že vám nevadí...”

„...jooo, když nedělá louže. Málo s ní chodíte! ... samý služby, samá domácí práce ... rejžujete, žejo!”

Ale to už Velkej, tedy Velká, se svým páníčkem dolů a ven. „Ale kam?” – říkám si – „...když už cisternu vypustila na koberec.”

„Haf, haf!!!”

A jak ta návštěva dopadla? ...to příště, haf!